Jak jsem začínala s kváskem? Možná stejně, jako Vy. Přestal mi chutnat chleba z obchodu. Pořídila jsem si domácí pekárnu a začala péct chleba z kvasnic. Ty a občas i chleba se mi zkazily. Tak jsem začala pátrat, co je to ten kvásek, o kterém jsem občas slyšela. Naštěstí kamarádka Pavla Krylová kvásek už používala podle svého systému. Ten mi i s násadou kvásku v rychlosti předala. Možná dva chleby jsem upekla, ale pak se mi kvásek zkazil. Mně ale bylo hloupé se k tomu přiznat a jít si pro další.

Tímto začalo mé pátrací období. Zjistila jsem, že o kvásku neexistuje žádná knížka. O chlebu ano, ale jen z kvasnic. Všechny jsem nastudovala. K tomu přidala pár rozporuplných informací z internetu a pustila se do svého kváskového výzkumu.

Ve svém výzkumném období jsem zkoušela rozkvasit snad všechny mouky, co jsem potkala. Z kvásku pak pekla „od oka“ chleby, které měly úspěch jen u jedné osoby (tím má zásluhu na mém kváskovém životě). Ta mě stále chválila a všechno snědla.

Když už byly chleby jedlejší, pronesla jsem v 1. rozhodném okamžiku významnou větu: ,,Tak já tu kváskovou kuchařku teda napíšu sama.“

A začalo mé tvořivé, pečící, fotící a psací období. Pořídila jsem si digitální váhu a pekla a pekla. Na kurzech v Praze se učila, jak se fotí jídlo. V té době jsem také začala na kváskovách kurzech předávat to, co jsem už věděla a uměla o kvásku. Jednou jsem se tak pochlubila spolužačce z VŠ z Computer Pressu před školním srazem, že píšu kuchařku. A ona, že mi ji vydá. Poslala jsem jí rukopis i fotky a začalo se jednat. Já měla představu o nádherné knížce, jaká teď je. Vedení nakladatelství ale kategoricky zamítlo fotku hrníčku po dědečkovi s kváskem a titulní měla být taková tuctová z fotobanky. A i ostatní podmínky byly velmi velmi nevýhodné. Odstoupila jsem naštěstí ještě před podepsáním smlouvy. Věta – tak my tu knížku stejně vydáme, když už máme obálku, tak si autora najdeme. A stalo se. Asi za rok je na trhu knížka o chlebu od jedné blondýnky Gabi, kde je „moje písmo“ v nadpisech, na jejím webu. Jsem moc ráda, že jsem si nenechala zkazit mé dílo a vydala si ji takovou, jaká je teď – nejlepší.

A začalo mé nakladatelské období. Milá paní Úřednice „věštkyně“ v Národní knihovně prohlásila:,,Já Vám dám rovnou 10 čísel ISBN. Když jste napsala jednu, tak to jich napíšete jistě i víc.“ (Ano napsala jsem a ještě napíšu.) Našla jsem grafika, korektorku a nastalo rozhodovací období. Jak velkou knížku, písmo, papír, šablonu, které fotky, kde tisknout, kolik knížek, stanovit cenu, jak odvézt knížky z tiskárny, kde ji pokřtít. A 15.12.2015 spatřila první kuchařka světlo světa. To jsem držela v rukou své první dítě. Děti nemám, ale tuším, že je to s nimi úplně stejné. Když se narodí, potřebují péči.

A tak nastalo mé trhové období. Jen co se v roce 2016 oteplilo, trávila jsem víkendy na trzích, jarmarcích a šířila věhlas kvásku, své zkušenosti a vášeň pro tento přírodní zázrak do světa. Bylo to někdy fyzicky náročné, ale s kváskem a kuchařkou nové, akční, kreativní, s lidmi a mě to moc bavilo a naplňuje. Odpočinula jsem si až o vánocích.

2. ledna mi ale scházela nějaká akce. A to jsem pronesla památnou větu ve 2. rozhodném okamžiku, jen s obměnou: ,,Já teda tu bezlepkovou kuchařku napíšu.“ A stalo se. Přišla jsem tak po druhé „do jiného stavu“. Abych zase nemusela další rok poslouchat povzdechy bezlepkářů, že by chtěli kváskovat, ale nemohou. Opakovalo se, ale po zkušenostech už rychleji, pečící období vyzkoušených receptů, fotící, psací… období.

A 13.6.2017 se zrodila druhá kuchařka. Mám už „děti“ dvě. Budou ještě další, ale až zase dozraje čas. :o)